Požární sport

Hasič musí být rychlý, vytrvalý, obratný a odvážný. Proto vznikl požární sport, jehož disciplíny obsahují vše, co musí hasič u zásahu zvládnout. Jde o překonávání nejrůznějších překážek, souboj s ohněm, práci ve výškách a několik druhů týmové spolupráce.

Historie

První soutěž v požárním sportu se uskutečnila roku 1937 v bývalém SSSR. První větší poznatky o požárním sportu přivezl do naší republiky bývalý náčelník Hlavní správy požární ochrany ČR ing. Pavel Stoklásek v roce 1967 ze své cesty do bývalého Sovětského svazu, kde tento sport hasiči prováděli již od roku 1937. Ing. Pavel Stoklásek se stal jedním ze zakladatelů a velkých propagátorů požárního sportu u nás.

První celostátní soutěž v požárním sportu u nás, lépe řečeno její zárodek, byla uspořádána ještě v roce 1970 v Ostravě a Frýdku-Místku. Projevila se nedostatečná zkušenost s pořádáním takových soutěží, zejména v nejednotném výkladu pravidel a směrnic, chyběl kvalifikovaný sbor rozhodčích a rovněž některé „narychlo“ zhotovené překážky mnohdy nesplňovaly dané technické požadavky. První oficiální Mistrovství ČSR v požárním sportu se uskutečnilo roce 1971 v Ústí nad Labem a ČSSR v Trenčíně, dále pak v roce 1972 ve Frýdku-Místku, čímž bylo započato s pravidelným každoročním sportovním vyvrcholením nejlepších družstev profesionálních hasičů a to podle pravidla střídavě jednou na Slovensku a jednou v Čechách. Každému Mistrovství ČSSR předcházely národní soutěže, ze kterých se nominovalo prvních šest družstev na celorepublikovou soutěž v příslušné pořádající zemi. V tomto období již byla znát systematická práce v této oblasti, což se projevilo i dosahováním hodnotných sportovních výkonů nejen doma, ale i na mezinárodní scéně. V roce 1978 byl požární sport zaveden i mezi dobrovolné hasiče, kteří do té doby měli odlišné soutěže-od roku 1978 je tedy požární sport sportem všech hasičů, profesionálních i dobrovolných.

Současnost

Určitá stagnace v oblasti požárního sportu u profesionálních hasičů nastala po roce 1990, kdy bylo rozpuštěno reprezentační družstvo a docházelo k útlumu zapříčiněnému menším zájmem o organizování soutěží v požárním sportu, které přinšely stále složitější problémy v jejich materiálním a finančním zabezpečování. Mnohé hasičské záchranné sbory okresů a podniků se stále více věnovaly dalším sportům a začaly v nich organizovat sportovní soutěže. Na pokles zájmu o tento druh sportovního zápolení měl vliv také rozpad tzv. východního bloku, kde byly do té doby pravidelně organizovány mezinárodní soutěže v požárním sportu a dobré umístění na nich bylo prestižní záležitostí všech zúčastněných států.

O stagnaci požárního sportu nelze hovořit u dobrovolných hasičů, kde je tento sport trvale v popředí zájmu členů mnohých jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Nemalý podíl na této skutečnosti mají občanská sdružení působící na úseku požární ochrany, zejména Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Česká hasičská jednota a Moravská hasičská jednota, kde prvky požárního sportu jsou uplatňovány již ve sportovních soutěžích dětí a mládeže.

Požární sport je součástí tělesné přípravy příslušníků hasičských záchranných sborů krajů a zaměstnanců hasičských záchranných sborů podniků. Za účelem jednotného postupu při organizování sportovních soutěží v požárním sportu, provádění jednotlivých disciplin a hodnocení dosažených výkonů jsou vydána Pravidla požárního sportu. Cílem požárního sportu je zejména zvyšování obratnosti, rychlosti a fyzické zdatnosti hasičů, potřebné pro výkon jejich činnosti při zásahu v místě mimořádné události.