Počátky hasičství

Člověk se setkává s ohněm od prvopočátků svého bytí. Uctíval jej jako božstvo, klaněl se ohni nebes, blesku, slunci. Později se naučil s ohněm pracovat a využívat jeho síly, přičemž tento vývoj pokračuje i v dnešní době. Člověk se naučil oheň ovládat a stará se o to, aby plameny nevybočily z hranic a prostoru, který je jim vymezen.

V minulosti, kdy stavebním materiálem bylo hlavně dřevo a krytinou domů došky a později šindel, byl zápas s ohněm velmi těžký. Šíření požáru se zabraňovalo nejčastěji bouráním sousedních domů. Bourání se provádělo sekyrami a později pak za použití háků. Hašení bylo prováděno vodou donášenou ve džberech. Oheň tehdy ničil majetek chudých i bohatších, ale protipožární zajištění bylo nedostatečné, a tak se tehdejší neřízené zásahy zaměřovaly pouze na zamezení šíření ohně. Požáry způsobené zejména lidskou neopatrností, ale i přírodními živly se neomezovaly jen na jeden dům, ale často docházelo k rozšíření na celou obec nebo městskou čtvrť.

Další příčinou požárů bylo i tehdy jejich úmyslné založení. K úmyslu docházelo ze závisti, ze msty, k odlákání pozornosti a následnému loupení. Příčinou značných škod byl i zdlouhavý a laický neznalý způsob hašení a naprosto nedostatečná organizace, a přímo živelný a panický způsob vedení hasebního zásahu.

V dávných dobách, kdy byla Země řídce obydlena, člověk proti požáru nebojoval. Zničil-li oheň jeho obydlí, vystavěl si nové. Když však lidí na Zemi přibývalo a začala se projevovat sběratelská vášeň lidské povahy a touha člověka po majetku a kráse, začal si člověk budovat nákladnější obydlí, vyplňovat jej nábytkem a jinými uměleckými předměty, a začal přemýšlet o nutných opatřeních, aby o tento majetek nepřicházel. Potřeboval se chránit před loupeží, násilím, požárem. Bylo nutné přijít na to, jak požár včas zjistit, a jak jej také úspěšně zdolávat.

Zpočátku se lidé brání proti účinkům ohně jen nahodile a používají v boji proti ohni jen pomůcky denní potřeby, tj. nádob, seker, háků, žebříků apod. S jakousi požární policií se setkáváme až ve středověku. Koncem 15. století se již setkáváme s osobou ponocného a hlásného a k hašení bylo využíváno znalostí členů některých cechů (kominíci, tesaři apod.), a to podle toho, které v daném místě působily.

Již od 14. století si vypracovávala jednotlivá města nebo jejich majitelé přísná pravidla, která obsahovala opatření, jak požárům předcházet i jak postupovat v případě vzniku požáru. Tyto řády přikazovaly také majitelům domů, aby svá stavení udržovali v naprostém pořádku a zjištěné závady ihned odstraňovali. Městské řády však převážně řešily jen otázku prevence, ale nikoli organizaci a způsoby hašení vzniklého požáru. Tento nedostatek odstranila teprve Marie Terezie vydáním Řádu k hašení ohně pro města zemská a dědiny markrabství moravského. Později Josef II. vydává nový požární řád, který obsahuje i pokyny a způsoby hašení, vyšetření příčiny požáru, způsoby potrestání viníků, ale i odměňování za hašení a uhrazení vzniklých výdajů.

Rozpad feudálního řádu v revolučním roce 1848 otevřel také cestu ve vývoji požární ochrany. Zanikly cechy a hašení ohňů již nebylo možno likvidovat jen za všeobecné pomoci obyvatelstva, ale pouze organizovanou činností odborně vycvičených skupin hasičů, kteří byli vyzbrojeni potřebnými prostředky a jednotně řízené určeným velitelem.
Dobrovolná požární ochrana, jako snaha po společném boji proti ohni, se v Čechách začíná organizovat v 60. letech 19. století. Počátky všech sborů byly obtížné. Ne všude se našlo dostatek nadšených a obětavých funkcionářů. Jedině nadšení a obětavost, se kterou na sebe brali členové hasičských sborů dobrovolnou a krásnou povinnost chránit majetek a životy bližních před krutým živlem, byly hnací silou k zakládání a k další aktivní činnosti sborů. Být členem hasičského sboru bylo pro většinu obyvatel venkova velkou ctí.
První pokusy o založení hasičských sborů byly v Chrudimi a ve Slaném. První hasičský sbor byl založen v roce 1864 ve Velvarech. Rychlý rozvoj vytváření hasičských sborů umožnilo vydání spolkového zákona v roce 1867 a to zejména ve městech, kde se spíše zajistily finanční prostředky potřebné na technické vybavení. Jednotlivé sbory se spojovaly později v župy a okresní hasičské jednotky.

V roce 1878 se sešli zástupci župních a okresních hasičských jednot a vytvořili Ústřední zemskou hasičskou jednotu království Českého, která pak existovala až do roku 1919.
Vznik protektorátu v roce 1939 postihl organizačně také hasičské sbory. Dobrovolní hasiči se ihned po vzniku okupace zapojili do odboje a pod rouškou cvičebních kurzů byla řízena ilegální činnost. I když spolková činnost v obcích byla v době okupace zakázána, ve většině obcí hasičské spolky přežívaly, svoji činnost rozvíjely skrytě a dokonce se v některých sborech podařilo uchovat pamětní dokumenty a další spolkový majetek. Již v prvních květnových dnech roku 1945 vydalo vedení českého hasičstva výzvu ke všem složkám k aktivnímu se zapojení do bojů. Této výzvy bylo spontánně uposlechnuto a hasičstvo se zapojilo vydatnou a organizovanou pomocí při stavbě barikád, poskytováním zásob pohonných hmot a svých vozidel revoluci. Svými včasnými a obětavými zásahy zachránili příslušníci hasičských sborů mnoho lidských životů a značný majetek. Již v říjnu 1945 byla plně obnovena činnost Svazu československého hasičstva a hasiči se plně zapojili do poválečné obnovy. Ke svazu se hlásila řada nových sborů, zejména v závodech a v pohraničních obcích. V roce 1950 byl vydán zákon o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami a dochází tak k oddělení spolkové činnosti od výkonu hasičské služby.
V celém stočtyřicetiletém vývoji se nenajde období, kterým by dobrovolné hasičstvo procházelo zcela bez nesnází. Jen nesmírná obětavost hasičů dokázala překonat všechny nástrahy vývoje a získávat příznivce i pochopení.

Počátky hasičského sboru v Předměřicích nad Labem

Sbor dobrovolných hasičů v Předměřicích nad Labem byl založen roku 1882. První valná hromada se však konala až 2. listopadu 1883 za účasti 24.členů. Prvním starostou sboru byl na této valné hromadě zvolen Jan Morávek, rolník č.p. 115, za jednatele sboru Josef Zadrobílek, velitelem byl zvolen Josef Pospíšil č.p. 96, za podvelitele František Morávek č.p. 115, za náčelníka lezců Josef Morávek č.p. 30 a za náčelníka stříkačníků Hynek Michálek, mistr truhlářský.
Tito první představitelé sboru se ujali práce a v roce 1884 se na schůzi usnesli o zakoupení nové stříkačky od firmy František Smekal v Praze. V tomto roce doprovodil sbor na poslední cestu svého prvního člena Františka Panenku.

V roce 1885 pořádal sbor svůj první ples v hostinci Na Staré. Že nově založený sbor hodně vyvíjel svoji činnost je vidět ze zápisu z roku 1886, kde bylo usneseno, že ,,který z členů nebude řádně cvičení se stříkačkou a nářadím navštěvovati, zaplatí 5 kr. pokuty“.

V roce 1886 se sbor zúčastnil župního sjezdu ve Rtyni. V roce 1887 se na mimořádné valné hromadě jednalo o rozpuštění sboru, sbor žádal o změnu stanov a měl je podány ke schválení, zapomněli však pozvat na valnou hromadu přispívající členové, kteří pak žádali rozpuštění sboru. Sbor se však nerozpustil a trvá po dnes.
V roce 1890 sbor vstoupil k župě Jaroměřské a roku 1891 se zúčastnil se šesti členy jubilejní výstavy v Praze.

V roce 1894 byl zvolen velitelem p. Alois Mencl, tuto funkci vykonával až do roku 1922. Za jeho působení byl sbor řádně organizován, jak o tom nejlépe svědčí veřejné díkůvzdání sboru za obětavou pomoc při požáru p. Cejnara, které bylo zveřejněné v časopisu Dalibor.
Sbor fungoval až do roku 1914. Následkem I. světové války omezil svoji činnost až do 21. ledna 1921, kdy velitel sboru Alois Mencl svolal výborovou schůzi, kde bylo projednáno sestavení řádného seznamu členů pro rok 1921 a o ustanovení valné hromady, při čemž svolavatel Alois Mencl sestavil oběžník tohoto znění:
Vážení občané.
Vybízíme a žádáme místní občany zvláště zemědělce, aby se hlásili do řad československého hasičstva a stali se horlivými členy místního sboru, tento mravně a hmotně podporovali a dle možností za členy činné, přispívající a zakládající přistupovali, aby řady naše válkou prořídlé byly zase doplněny. Průmyslové závody místní vybídněte své zaměstnance, by přistoupili do sboru a podporujte je. Hlásiti se mohou mladší 18ti let do jinošské družiny hasičské. Jako členové sboru dobrovolného hasičstva, konajíce svou občanskou povinnost, chrání život i majetek svých spoluobčanů nezjištně s nasazením vlastního zdraví a života a ve službě hasičské projevují nejčistší lásku k bližnímu a vidí uspokojení v obšťastnění druhého.

V Předměřicích nad Labem dne 30. ledna 1921
Za sbor : Alois Mencl
Jan Bajer
Za obec: Jan Kovanda
Starosta

Po tomto prohlášení se přihlásilo 17 členů činných a 26 členů přispívajících.
Na valné hromadě v roce 1923 bylo usneseno, aby zdejší sbor vystoupil ze župy Jaroměřské
a přistoupil k župě Hradecké, což bylo po delší debatě odhlasováno.